Po své cestě...

19.03.2020
Potřebovala jsem přijít za svůj dosavadní život skoro o vše, abych zjistila, že málo je vlastně hodně. Brát, abych přišla na to, že více mám, když dávám. Mít mnoho peněz, abych pochopila, že jejich moc není v tom, si vše koupit, ale mít možnost měnit a darovat. Potřebavala jsem velký dům, abych zjistila, že mi stačí malá chatrč. Vystřídat spousty zaměstnání, abych věděla, že nechci pracovat, ale bavit se a tím získat prostředky na šťastný život. Koupit si hodně bot, aby mi došlo, že nejlépe mi je, když chodím bosa a mnoho oblečení, abych zjistila, že jedny šaty stačí. Získat vysokoškolský diplom, abych došla k tomu, že to podstatné se ve škole nenaučí. Žít v systému (demokratickém, školním, rodinném a mnoha dalších rádoby svobodných), abych zjistila co je opravdová volnost. Chtěla jsem znát všechny lidí, abych nakonec přišla na to, že jen pár z nich jsou přátelé. Přijít o některé lidi, aby mi došlo, jak moc chci, aby patřili do mého života. Projit náručí více můžu, abych cítila rozdíl mezi bezduchym honem za chtíčem a tím co mě opravdu vnitřně uspokojí. Mít špatně vztahy, aby mi došlo, kdo stojí za to, aby stál po mém boku. Schovávat se za masky a ukazovat lidem co, chtějí vidět, abych zjistila, že šťastná jsem, jen když budu kráčet po své cestě, sama za sebe. Utápět se v alkoholu a povzbuzujících látkách, aby mi došlo, že radost jde zevnitř a ne zvenčí. Být pro druhé za blázna, abych věděla, že mi nezáleží na názoru druhých. Být pro sebe i ostatní slabá, abych zjistila jaká síla ve mě je. Potřebovala jsem všem vnutit své názory, aby mi došlo, že se nemusím před nikým hájit. Bát se, abych cítila, že nemá smysl se strachem bojovat nebo chcit se ho zbavit, ale přijmout ho za přítele a najít v něm sílu. Soudit a být odsouzena, abych sobě i ostatním dovolila, jít svou cestou a že není podstatné řešit ostatní.  Odpustit všem a všemu, abych znovu nalezla vnitřnímír. Potřebovala jsem tímhle vším projít, abych zjistila, že jediné co potřebuju je stát ve své vlastní síle, dovolit si žít, jak chci já a ne podle ostatních. Že jediný od koho mám získat svolení jsem já sama a jediný, kdo nastolí změny, jsem zase jen já. Dnes vím, že má cesta sebepoznání není u konce. Už vsak vím, že po ní budu kráčet s tím, že vedomí mého těla je pro mě lepší vodítko než mozek, ať už je můj neboostatních. Jsem to já kdo nejlépe ví, jak žít svůjživot. S radosti, lehkostí a respektem a to hlavně ksobě. To není pro mě sobectví a egoismus, ale sebeláska.Kráčet po své cestě a znát svou pravou hodnotu, to potřebuji, to je můj přínos pro všechny okolo.


S lehkostí a láskou Ivana