Soulmate

Co takhle hýčkat a starat se o své tělo s lehkostí a vděčností? Učit se mu naslouchat a nevnucovat mu, co si myslíme, že je pro něj dobré. Přestát se stavět nad něj a rozkazovat mu, aby fungovalo v náš prospěch a to i přestože mnohdy nemáme ani páru o tom, co nám prospívá. Přestat ho kontrolovat a zatěžovat ho všemi těmi ,,úžasnými zázraky,, a představami, aby fungovalo na 1000 %, vyhnulo se nemocem a žilo co nejdéle. Vnímat stále častěji, že si můžeme vybrat být společně tým. Měnit své pevné úhly pohledu, které jsme měly na to, co je pro tělo správně, dobré, zdravé a pomůže mu, aby bylo dokonalé. Měnit pohled na to, co tělo je, jakou má funkci a jak by se s ním mělo zacházet. 

Čím dál tím víc je pro mě lehké, že tělo má své vlastní vědomí a společně se mnou tančí životem a pomáhá mi v této fyzické realitě se lépe orientovat. Poslední roky vnímám, že tato cesta, vytváří v mém prostoru lehkost, přesto pro mě nebyla plně uchopitelná. Bylo jen mé zbožné přání, aby to tak bylo. Momentálně jsem v prostoru, kdy to tak je a já tuto kapacitu jen čím dál tím víc rozvíjím. Užívám si to, co společně tvoříme a můžeme vytvořit. Na své cestě objevují nástroje a procesy, které mi přispívají, abych si tento tanec mohla užít ještě více s radostí. Vnímám více, co si mé tělo vybírá. Co mu dělá radost, po čem je mu příjemné. Komunikují s ním a ptám se ho, co by rádo nosilo, jedlo, jak by se rádo hýbalo, co je pro něj zábava. A ono mi za to ukazuje, co pro mě v této fyzické hře vytvoří více. Učím se více ptát a méně hodnotit. Být přítomná a vnímat i sebemenší detaily. Nejen to, když tělo křičí, ale i to když šeptá a napovídá mi, kam dál. 

 Jsem s úžasem překvapená, že to co mé tělo má rádo a prospívá mu, je mnohdy diametrálně rozdílné od toho, co jsem myslela, že mu mám dát. Roky jsem se soudila za to, že jsem do něj dávala jedy a nežila v souladu. Další roky, jsem mu dávala vše zdravé, bio a hlavně přírodní. Prioritní bylo používat jen natural kosmetiku, hlavně žádná chemie. Přírodní materiály na sebe. Cvičit pravidelně apod. Tohle všechno jsem dělala ve jménu lepšího života a pro své tělo. A teď se bavím tím, že mému tělu je to jedno. Mé tělo miluje přírodní kosmetiku a stejně tam si užívá příměsy s chemickým složením. Upřednostňuje jídlo z přírody a přesto má také chuť prasit a dát si rohlík s vysočinou či fastfood, zapít to colou a v kině do sebe neurvale cpát popkorn. Nosí podpatky a stejně tak chodí někdy bosky. Cvičí a hýbe se, ne protože musí a mělo by, aby bylo silné a zdravé. 

Jsou těla, která jsou silná a zdravá bez všech pouček a měřítek. Naprosto se vymykají čemukoli a přesto dokážou prospívat. Kouří a popíjejí alkohol. Dlouho se sluní bez jakékoli ochrany. Jedí vše a nebo nic. Spí hodně nebo hodně málo. A někdy se jen válí. Válí se i hodně dlouho. A vše to zvládá s naprostou grácií. A o to lépe, když to všechno tolik nehodnotíme, ptáme se a pak mu důvěřujeme. 

Dýchat & důvěřovat... užívat si tanec. A jestli to hlavě či okolí dává nebo nedává smysl neřešit. Být si vědom, že vše může být přínosem, když se na to dokážeme podívat bez emocionálně zabarvených dramat a neprůstřelně logických argumentů a úžasně barvitých teatrálních příběhů. Můžeme se učit od všech a stále si být vědomý, že není potřeba nikoho napodobovat. Zkušenosti, které mají ostatní nás mohou obohatit. Přesto každý jsme originál a tak si musíme hlavně my sami najít cestu toho, co pro nás funguje. Nechat se inspirovat a i s tím věřit hlavně sobě a svému tělu. A i když to ani nám nebude dávat smysl, odpoutat mysl a věřit tomu, že co vnímáme s lehkostí není nesmysl.